Eckhart Tolle - O stromech a lidech

      

  Praxe v přírodě se stromy, psy a smíchem Eckharta :)

 

 O stromech a lidech

 aneb Nejasné záblesky bezmyšlenkovitosti kandidáta na Osvícení. Jde o další část Eckhartova sezení nazvaného "Naše sdílená podstata."

 

 Překlad a tvorba videa: Roman Kocián

A strom o to více... Strom je tak vrostlý v Bytí. Moc se nepohybuje, jen do určitých směrů, ale on není vrostlý jen do země, do půdy, ale to musíte sedět vedle stromu po nějakou dobu, abyste začali vnímat jeho Vědomí. Je to pro vás úplně jiný stupeň Vědomí, ale je tam a vy to esenciální Bytí stromu můžete vnímat. Když vedle stromu sedíte, jste s ním, nebo se na něj díváte, a není zde přítomna žádná konceptuální mysl, potom můžete cítit, že je tu strom. Mohou tu být několik stovek let, některé stromy žijí dlouho. Kdyby mohl strom mluvit, byl by to OMMMM zvuk.

 

 

Jsem tady už 500 leeeet. Strom je zakořeněný v Bytí. Neobává se smrti. Jen prostě... On ví, že ve své samotné podstatě je nezničitelný. Ale na takové velmi hluboké úrovni lidé jednou také byli. Museli se však posunout k většímu ztotožnění s formou a k větší diferenciaci. Museli se ve formě a v myšlení úplně ztratit, aby to nakonec přesáhli a znovu se nalezli. Když se však znovu najdete, poté, co jste se kdysi ztratili, přijde nová dimenze. Jakmile si začnete uvědomovat své esenciální Bytí v hlubokém Já, jistým způsobem, ano, to sdílíte se psem, anebo se stromem, je tu však náhle rozměr "vidění", který pes anebo strom nemají. A něco je potřeba ztratit, než si to z nové dimenze "vidění" uvědomíte. S lidmi přišel tento nový rozměr, nová dimenze.

 

Vaše duchovní praxe potřebuje, abyste do svého života přivítali co nejvíce prostoru čistého Vědomí, abyste nezůstávali nepřetržitě uvězněni v toku myšlení. Neříkám, že byste měli spadnout pod úroveň myšlení, abyste se stali psem či stromem, anebo zeleninou. Zelenina přebývá ve stavu dokonalého štěstí byvše zeleninou, není to však váš osud stát se opět zeleninou.

 

Není to o tom dostat se pod úroveň myšlení, ačkoli se o to mnoho lidí úspěšně snaží. Stačí si dát pár panáků a zaznamenáte úspěch na poli padání pod úroveň myšlení. Po krátkou chvíli zažijete, nu, možná ne tak krátkou, hodinu, dvě, zažijete postupně osvobození od myšlení a vy...

 

 

Není to skvělé? Už o svých problémech nemusím přemýšlet. Už dokonce ani nevím, kdo jsem. A pomalu upadáte do bezvědomí, úplného bezvědomí, ale bezmyšlenkovitého.

 

Pod úroveň myšlení lze klesnout různě. Můžete klesnout pod tuto úroveň, avšak můžete vystoupat i nad ní. A to znamená pozornost. Je to uvolněná pozornost...

Nemusíte celou dobu přemýšlet.

 

Během dne se naskytne spousta chvil, do kterých přemýšlení nic nového nepřináší, jen praktikujeme bez myšlenkoví.

 

 

Nespadnete pod myšlenkovou úroveň, spíše naopak. Praktikujte tuto Pozornost/Vnímavost. Také ji lze zachytit, když vyvstává spontánně, sama od sebe, i to se stává. Dokonce i lidem, kteří o duchovním probuzení či o hlubokém Já nikdy neslyšeli. Pokud nejsou úplně šílení, nejsou v každičké chvíli svého života bezútěšní, někteří lidé možná ano, pokud však nejste úplně ponořeni do šedi svého dne, pak se musí ve vašem životě vyskytovat pár okamžiků, ve kterých se nalézá ona bezmyšlenkovitá Pozornost. Nevíte, že je to TO, ale je TO tam. U mnoha lidí se to příležitostně odehrává a to je udržuje relativně příčetné. Ne úplně, ale relativně příčetné. Mohou spatřit nějakou dech beroucí přírodní scenérii a pro tuto chvíli jsou pohlceni: Není to nádhera? 

Ale předtím, než to řeknou, tu bylo ryzí Vnímání východu či západu Slunce, anebo spektakulárně zabarvená obloha, či cokoli a oni jen koukali ... aaach.

 

Na pět, deset vteřin tu bylo jen čisté Vědomí a smyslové Vnímání. Uvědomili si, že pokud tu je tento pocit, musí za tím být západ Slunce, ten ale byl "pouhým" spouštěčem. Co je však v tomto okamžiku dovedlo k takovému pocitu bylo to, že uvadl proud myšlení a hlubší Já se náhle vynořilo. A proto se cítili tak hluboce uklidnění a součástí života.

 

 

Přijde další okamžik a může být, že jste pohlceni nějakou aktivitou, která vyžaduje veškeré vaše úsilí. Surfujete na vlnách. Přemýšlíte nad svými problémy? Nemyslím. Pokud surfujete na vlnách, přemýšlíte nad svým problematickým životem? Nikoliv. Pokud surfujete, vyžaduje to, abyste tam byli zcela přítomni, na myšlenky není místo. Zkrátka jen .... V opačném případě se vám v tom moc dařit nebude. Anebo lezete po horách. Po strmých skalních stěnách.

 

 

A vy nepřemýšlíte. Měl bych se pověsit támhle, anebo tam za tu skálu, anebo bych měl tu ruku dát tady? Nechte mě, ať si to promyslím. Tak to nefunguje. 

 

Je to okamžik, který vyžaduje celkovou vaši přítomnost, přičemž jste k přítomnosti sami dovedeni.

Na těchto aktivitách se stanete závislí, protože se cítíte skvěle, když je provozujete. Neuvědomujete si však hlubší význam toho, proč se cítíte tak dobře. Dočasně vás osvobozují od patologického přemýšlení. A od Ega samozřejmě, to je stejná věc. Od toho vás dočasně vysvobozují a to něco, co se vynořuje, je Přítomnost...

 

Přeložil: Roman Kocián