Fotografie převzata z těchto stránek :
http://anatomyofliving.com/the-life-of-alan-watts-conversation-with-anne-and-joan-watts-episode-20/
Alan Watts - Hledání Správné cesty
Překlad a tvorba videa: Roman Kocián
---------------------------------------------Začal bych tím, že se zmíním o tom, co já nazývám náboženství Východu a o čem hovoříme jako o Hinduismu, Buddhismu a čínském Taoismu.
Nevyžadují, abyste věřili v něco konkrétního. Nezavádějí žádné myšlenky o poslušnosti příkazům shůry. A nepožadují žádnou shodu s konkrétními rituály, ačkoli rituály mají, přičemž se tyto liší v jednotlivých zemích a časech.
Jejich cílem nejsou nikdy samotné myšlenky, nebo doktríny, nýbrž metoda pro transformaci vědomí. To znamená pro transformaci vašeho vnímání toho, kdo jste, a zdůraznil bych slovo "vnímání", poněvadž je to nejsilnější slovo, které máme pro přímé cítění. Když položíte svou ruku na roh stolu, máte velice jasný pocit.
A když jste si vědomi existence, také máte jasný pocit. Ale z pohledu těchto metod či disciplín je pocit průměrné osoby o tom, jak existuje a kým je, halucinací cítit se jako oddělené Ego. (Že je )Zdrojem jednání a vědomí, které je naprosto oddělené a nezávislé na zbytku světa, nějako uvězněno uvnitř pytle z kůže, je nahlíženo jako halucinace, že nejste cizincem na planetě, který se tu vyskytl jako výsledek šťastné náhody, anebo duchem, který pochází kdoví odkud.
Ale že vy ve své nejhlubší základní podstatě své existence jste veškerou energií, která tento vesmír tvoří, která si hraje na to, že je vámi, že je tímto konkrétním organismem a dokonce touto konkrétní osobou, poněvadž základním principem této hry na svět je hra na schovávanou. To znamená, že kolosální realita, energie, která je vším, je nedělitelnou energií, jedním, které se projevuje mnohým bytím ve všech svých odlišnostech, tak, že to nazýváme ty a ty a ty a ty a tamto a všechno okolo nás.
V podstatě je to hra a můžeme říci, že takto to vysvětlují ve všech systémech, o kterých hovořím. Je to základem Hinduismu, Buddhismu a Taoismu. Tato intuice. Dnes budeme hovořit o Buddhismu. Buddhismus je odnoží Hinduismu. Jistým způsobem by se dalo říci, že jde o reformovaný Hinduismus či Hinduismus, zpracovaný pro export. Pochází ze severní Indie, blízko oblasti, která se dnes jmenuje Nepál, krátce z doby po 600 před našim letopočtem. Byl tam mladý princ jménem Gautama Siddhartha, který se stal člověkem, kterého nazvali Buddhou. Slovo Buddha není pravé jméno, je to titul a je založeno na sanskrtském kořeni buddh, které znamená být probuzený. Proto lze říci, že Buddha je člověk, který se probudil ze sna o životě, tak jak ho obvykle vnímáme a pochopil, kým byl, kým je. Je zajímavé, že tento titul nebyl něčím novým. V celkovém pojetí Hinduismu se již Myšlenka Buddhů, probuzených lidí, nachází, a jsou paradoxně řazeni výše než Bohové.
Protože z pohledu Hinduismu jsou i Bohové nebo andělé stále připoutání v kole, podobném kleci pro veverky, která se točí pořád dokola v honbě za úspěchem. A myšlenka je takováto: Pokud se honíte za něčím, co nazýváte úspěch, potěšení, dobro, ctnost, které ve své podstatě samozřejmě znamenají moc magické energie.
U všech těchto pozitivních věcí žijete v iluzi, poněvadž pozitivní nemůže existovat bez negativního. Pochopit existenci nečeho lze jen v kontrastu s jeho protějškem. Takže když nyní řekneme, že v levé ruce je mince, nebude tato mince v ruce pravé.
A z toho získáte pojem o "být či nebýt", nemůžete mít jedno bez druhého. Zkuste to sledovat: získat to pozitivní a současně se vyhnout tomu negativnímu je jako byste se snažili uspořádat všechny věci v této místnosti tak, aby byly všechny nahoře a žádná dole. To nelze. Stavíte se do neřešitelné situace, poněvadž základem života je spektrum. Vezměme v úvahu spektrum barev.
Způsob, jakým přemýšlíme o spektru, jakou formou ho chápeme, většina lidí si ho představuje jako stuhu, na jejímž jednom konci je červená a na druhém fialová. Spektrum je ale vlastně kruh, protože fialová je směs červené a modré. Pohyb se uskutečňuje v kruhu a podobně tímto způsobem veškeré vnímání, všechny pocity, všechny zkušenosti procházejí spektrem.
Nemáte jen spektrum barev, je spektrum zvuku, máte i různé složité spektra a textury vůně, chuti a vy se neustále pohybujete napříč všemi možnými variantami zkušeností. A to také znamená, že nemůžete znát jednu stranu spektra bez toho, aniž byste nepoznali tu stranu druhou. Řeknete, že vaší oblíbenou barvou je fialová a chcete jen fialovou, přičemž jste ale museli vyloučit modrou a červenou. Nemůžete ale mít fialovou bez červené a modré.
Za všemi různými barvami spektra je bílé světlo. A za vším tím, co zažíváme, všechna různá vnímání zvuků, barev, doteků, je to bílé světlo. Tento pojem s bílým světlem zde ale používám symbolicky.
Nemyslím do doslovně. Všemu vnímání však je společné něco, co bychom mohli nazvat základ vnímání. A když půjdete dál po svých pocitech, a zredukujete je všechny na základní vnímání, jste na své cestě k realitě, která je za vším, ze které pochází Bytí, prvotní energie. A podle toho, do jaké míry si to uvědomujete, do takové míry tím jste./A navíc, pokud to realizujete a víte, že jste TO, přesáhnete, překonáte, překročíte iluzi, že jste pouhým Romanem Kociánem či Hankou Zapletalovou, nebo kým vás nazvali.
Buddha, jako člověk, který se probudil, je považován za jednoho mezi potencionálně myriádami Buddhů. Každý může být Buddha, každý má v sobě schopnost probudit se z iluze, že je pouze tímto odděleným jedincem. Buddha svou doktrínu učinil velmi snadno pochopitelnou. V jeho době nebylo příliš psaných záznamů, lidé vše uchovávali v paměti. Tak své učení nebo metodu vyjádřil pomocí různých formulací, které se velice dobře pamatují. A já vám to vysvětlím tak, abyste se si to mohli pamatovat stejně dobře. Samozřejmě praktikoval různé disciplíny, které v jeho čase byly nabízeny. Časem však přišel na to, že jsou neuspokojivé, protože kladly přehnaný důraz na askezi, soustřeďovaly se co nejvíce na bolest a utrpení. Byl to názor, že pokud je bolest problémem života, pojďme trpět. A to je krédo asketika, který ulehá na lůžka z hřebíků, nebo svou ruku navždy drží nahoře, který jí jen jeden banán denně, který se zříká sexu, zkrátka dělá všechny ty divné věci, protože mají pocit, že pokud se ocitnou přímo v jádru bolesti, nebudou se bát a trpět budou co nejvíce, překonají touto metodou problém bolesti a osvobodí se od úzkosti. Jistý smysl v tom je. Předpokládejme, například, že nemáte vůbec žádný strach z bolesti. Nemáte žádné starosti ani fóbie.
Jak silní byste byli? Nikdo by vás nedokázal zastavit. Měli byste maximální odvahu. Buddha byl velmi bystrý. On je historicky první psycholog, velký psycholog, velký psychoterapeut. Všiml si, že člověk, který bojuje s bolestí, který se jí snaží vyhnout, se jí ve skutečnosti pořád bojí. A proto není cesta askeze správná. Rovněž tak cesta hedonismu, hledání potěšení, není správná. Buddhovo učení se nazývá střední cesta, která není ani asketická, ani hedonistická.
A tato je shrnuta do tzv. čtyř ušlechtilých pravd. První se nazývá dukkha. Dukkha značí utrpení ve velice zobecněném významu. Mohli byste to nazvat chronickou frustrací. A je zřejmé, že život, takový, jak ho žije většina lidí, je dukkha, jinými slovy pokus o řešení neřešitelných problémů. Zkuste namalovat hranatý kruh, to nemůžete, poněvadž problém samotný je nesmyslný. Zkuste převrátit všechny věci v této místnosti tak, aby byly všechny nahoře a žádná dole.
Je to nesmyslné, takový problém nelze nikdy vyřešit. Pokuste se vymyslet světlo bez tmy nebo tmu bez světla. Tohle není možné vyřešit. Takže pokoušet se vyřešit problémy, které jsou v podstatě neřešitelné a celý život na tom pracovat, to je dukkha. Dukkha je také jednou ze tří základních charakteristik veškeré existence, Frustrace. Druhá z nich je Aničča. Písmeno "a" na začátku slova znamená v sanskrtu často opak tohoto slova bez "a". Takže ničča znamená trvalý. Aničča nestálý. Žádný projev života není trvalý, proto naše snaha učinit věci trvalými, všechno narovnat, opravit, je nemožný a neřešitelný problém. A proto zažíváme dukkhu, či ten pocit elementární bolesti a frustrace, jako důsledek toho, že se snažíme učinit vše trvalé. Třetí znak Bytí se nazývá An-atman a jak z mé přednášky o Hinduismu víte, atman znamená já/self.
An-atman znamená ne-já, ve vás opravdové Ego není. Už jsem to vysvětloval ve své řeči o Hinduismu, že představa Ega je sociální institucí. Nemá žádnou fyzickou realitu. Je to prosté - Ego je váš symbol pro sebe. Něco jako je slovo "voda" zvukem, který symbolizuje jistou tekutou realitu. Takže představa Ega, role, kterou hrajete, kým jste, není totéž, co váš živý organismus. Vaše Ego nemá absolutně nic společného s tím, se způsobem, jak jsou zbarveny vaše oči, s tvary vašeho těla, jak vaše krev cirkuluje. To je vaše skutečná já, ale samozřejmě to není vaše Ego, poněvadž vy dokonce ani nevíte, jak je to uděláno z hlediska vaší vědomé pozornosti.
Pojem an-atman je to, že Ego je ne-skutečné. Žádné není. To je první pravda. Jsou situace, během kterých máme dukkhu anebo frustraci, protože bojujeme s proměňujícími se věcmi a protože si neuvědomujeme, že Ego, já, je neskutečné. Druhá ze čtyř vznešených pravd se nazývá tanhá (trišna). Je to opět ze sanskrtu a kořenem slova je triš, což znamená žíznit, prahnout a obvykle se překládá jako touha. Však lepší překlad je "lpění" či "propadnutí". Anebo je pro to výborný pojem obsese.
A tím přesně je tanhá. Obsese. Tanhá je sevření. Něco jako například dusící mateřská láska, kdy se matka tolik obává o své dítě, že ho až přehnaně ochraňuje. A výsledkem čehož je to, že mu brání vyrůst. Anebo když se milenci svírají tak mocně, že musí podepsat dokument, který budou proklínat, že se budou milovat navždy. Jsou ve stavu trišny, drže se tak pevně, až se uškrtí. Druhá pravda je, že tanhá je příčinou dukkhy. Lpění vytváří utrpení. Pokud nerozpoznáte, že celý svět je fantasmagorie a úžasná iluze, víření kouře a vy se ho snažíte držet a začnete trpět. Vážně trpět.
Tanhá je termín založený na avidjá.
Stejný negativ - "a". Vidjá z kořene slova vid, značícího vědomost, jako latinské slovo video, jako české "vidění". A-vidjá je proto opak, ignorance. Gnosis, gn znamená "vědět". Vědomost je stejná věc jako řeské gnosis. Vědět. Tohle je tedy ne-vědět, ignorovat, přehlížet. Vysvětloval jsem to v první přednášce této série. Jak všechny různé věci ignorujeme, protože si všimneme jen toho, co si myslíme, že je pozoruhodné, a proto je naše vidění všeho vysoce selektivní. Vybereme určité věci a řekneme, co tam je, stejně jako když si všimneme postavy, ale nikoliv pozadí. Občas to tady namaluji na tabuli. A zeptám se "Co jsem nakreslil?" Co byste řekli? Co jsem nakreslil? Kruh? Nějaké další návrhy?
Díru v černé barvě?
Ano, jste blízko. Namaloval jsem zeď s dírou v ní. Ale normálně čtete mé knihy. /Vy čtete mé knihy? Obvykle lidé vidí míč, kružnici, kruh, nebo podobně, ale nikdy nepomyslí na pozadí. Protože ho ignorují. Podobně jako si jeden myslí, že může mít potěšení bez bolesti. Chcete, potěšit postavu a nevíte, že bolest je na pozadí. Takže avidjá je stav omezeného vědomí. Omezená pozornost, která prochází životem, nevědoma si faktu, že BYTÍ obsahuje NE-BYTÍ a naopak.
Třetí vznešená pravda se jmenuje nirvána. To slovo znamená vyvanout. "nir" je negativ, podobně jako "a", "vána" je vanout. Je to jakýsi druh výdechu. U dýchání cítíte, že dech je život. Řecké slovo, které byste mohli vyslovit pnévma znamená duch a duch znamená dech v knize Genesis. Když Bůh stvořil hliněnou figurínu, která se později stala Adamem, vdechnul dech života do jeho chřípí a on potom oživnul, poněvadž život je dech. A nyní, pokud dech zadržíte, ztrácíte ho. To, co by život zachránilo, se ztratí. Takže dýchejte, vdechujte, kolik jen vzduchu dokážete a tanhá ulpí a vy musíte vydechnout. Takže nirvána znamená vydechnout.
Jaká úleva, výdech úlevy. Nechte to tak. Poněvadž se to vrátí zpátky, pokud to necháte jít.
Žádné komentáře:
Okomentovat