Další výpověď o vědomí či energii vesmíru, nirváně přímo od lékařky (neuroanatomky ), jako důkaz pro nás všechny, že si máme rozpomenout, na jedinou nejdůležitější věc, kterou jsme v našem již příliš materiálním světě zapomněli. Neustále potřebujeme důkazy vědy nebo někoho jiného, místo abychom jej našli znovu sami v sobě.
Jill Bolte Taylorové se naskytla výzkumná příležitost, kterou by si ale jen málo neurovědců přálo zažít. Prodělala rozsáhlou mozkovou mrtvici, během níž sledovala, jak se její mozkové funkce – pohyb, řeč a vědomí sebe sama – postupně jedna po druhé vypínají.
Vyprávění o tom, jaké to je, když vnímáte pouze přítomnost a energetické spojení s celým světem.
Málokdy má člověk možnost vidět a slyšet mluvit člověka, který přežil mozkovou mrtvici, a je navíc… neuroanatomka. Jill Bolte Taylorová je osm let poté opět v dokonalé kondici, opět vědecky pracuje, a přednáší o tom, co se jí stalo (kolik neuroanatomů má možnost zažít mozkovou mrtvici a moci později popsat, co se přitom děje v mozku jaksi „zevnitř“?). Její osmnáctiminutová přednáška (z února 2008) je unikátní možností ověřit si, že všichni ti guruové a šamani a mistři dávných dob měli pravdu: život (a náš svět) je iluze, ale každý má možnost se „probudit“ (stát se buddhou), každý má možnost zažít nirvánu, nejvyšší blaženost, schopnost vnímat svět jako propojenou součást všech propojených součástí.
Jill Bolte Taylorová je přesvědčivá, nádherná, dojatá a úžasná zprostředkovatelka zjištění, že každý jsme dokonalý a všechny rozdíly mezi námi (a světem kolem nás) jsou jen konstrukcí ega (racionality, levé mozkové hemisféry). Podívejte se sami.
Část přepisu videa, týkajícího se mozkové mrtvice Jill Bolte Taylorové, co během ní zažívala a k čemu na konec došla.
„Ráno jsem se vzbudila s velkou bolestí v hlavě. Chtěla jsem si jako obvykle zacvičit, ale koukám se nevěřícně na své tělo. Co je to za divnou věc? Celé mé běžné vědomí se někam vytratilo… pak jsem se zapotácela a opřela o zeď. A zjistila jsem, že nedokážu určit hranice mezi mým tělem a tou zdí. Atomy a molekuly zdi se mísily s atomy a molekulami mé paže. Jediné, co jsem si uvědomovala, byla energie. Nastalo dokonalé ticho, a pak jsem začala žasnout nad nádherou těch všech energií kolem sebe, jejíchž jsem byla najednou součástí.
Pak se ozvala má levá mozkové hemisféra: „Máme tu problém, vzpamatuj se.“ Já jsem se ale vrátila do toho nádherného světa energií. Všechny starosti běžného světa byla pryč, a já cítila dokonalý klid a mír. Bylo to jasné: ztratila jsem 37 let emočních zavazadel… a byla jsem euforická. Bylo to tak nádherné. Ale levá hemisféra se opět ozvala, a tak jsem šla ke stolu, že musím do práce. V tom mi odumřela pravá strana těla a já si uvědomila, že mám mozkovou mrtvici. Ale také tu nádhernou příležitost: kolik vědců má možnost zkoumat mozkovou mrtvici vlastním mozkem zevnitř? Věděla jsem ale, že musím zatelefonovat o pomoc, ale na vizitce jsem viděla jen nesmyslné body. Atomy a molekuly inkoustu se mísily s atomy a molekulami papíru.
Když jsem se vzbudila v nemocnici, nemohla jsem se ztotožnit se svým tělem. Existovala jsem v nekonečně nádherném prostoru, a cítila se jako šťastná velryba v nekonečném moři možností. Bylo mi nádherně. Byla jsem v nirváně. Napadlo mne, jak se vejdu znovu do toho maličkého těla? A taky… že jsem stále naživu. A že jsem našla a zažila nirvánu. A když jsem nirvánu našla já, znamená to, že každý člověk na světě může najít nirvánu. A že každý může zvolit, kterou mozkovou hemisféru v tu chvíli využije, a každý může najít ten prostor plný dokonalého klidu a míru.
Uvědomila jsem si také, jaký že to je nesmírný dar, tahle zkušenost. A jak nádherné by mohly být naše životy. A to mi dalo sílu k práci na uzdravení. Trvalo mi to osm let.
Takže se ptám: Kdo jsme? Jsme životadárná energie Vesmíru se dvěma myslícími mozky. A máme moc zvolit kdo a co chceme v tomto světě být. Máme moc uvědomit si, že ty miliardy molekul, utvářející naše těla, jsou propojené se všemi ostatními…
Nebo můžeme zvolit levou mozkovou hemisféru a stát se izolovaným jednotlivcem, odděleným od ostatních. To jsem já. Doktorka Jill Bolte Taylorová. Intelektuálka.
V pravé hemisféře jsme to my, v těle jedince.
Co si vyberete vy? A kdy?
Věřím, že čím více času strávíme vybíráním a trávením času v pravé mozkové hemisféře, tím více míru budeme vyzařovat a předávat světu. A tím víc bude ve světě klidu a míru. A myslím že tohle je myšlenka, kterou stojí za to šířit.“
O tom, že jsme skutečně energetické bytosti , hovoří Dr. Jill Bolte Taylor, neuroanatom.
Měla možnost sama na sobě pozorovat příznaky mozkové mrtvice, procesy,
které probíhají a pocity, když vypne mozek a zůstane jen energie, která
se rozpíná dál. O tom, proč může vzít své sny, propojit je se svojí
realitou a ty sny uskutečnit. A proč to schizofrenik neumí, takže se
místo toho jeho sny stanou halucinací…..
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
O tom, že jsme skutečně energetické bytosti , hovoří Dr. Jill Bolte Taylor, neuroanatom.
Měla možnost sama na sobě pozorovat příznaky mozkové mrtvice, procesy,
které probíhají a pocity, když vypne mozek a zůstane jen energie, která
se rozpíná dál. O tom, proč může vzít své sny, propojit je se svojí
realitou a ty sny uskutečnit. A proč to schizofrenik neumí, takže se
místo toho jeho sny stanou halucinací…..
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
O tom, že jsme skutečně energetické bytosti , hovoří Dr. Jill Bolte Taylor, neuroanatom.
Měla možnost sama na sobě pozorovat příznaky mozkové mrtvice, procesy,
které probíhají a pocity, když vypne mozek a zůstane jen energie, která
se rozpíná dál. O tom, proč může vzít své sny, propojit je se svojí
realitou a ty sny uskutečnit. A proč to schizofrenik neumí, takže se
místo toho jeho sny stanou halucinací…..
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
Pravá a levá hemisféra lidského mozku jsou od sebe naprosto odděleny, jako jsou v počítači dva paralelní procesory. Hemisféry spolu komunikují skrze část mozku zvanou Corpus callomm. Obě hemisféry zpracovávají informace různým způsobem, každá z nich přemýšlí o odlišných věcech, záleží jí na jiných věcech a má vlastně velmi odlišnou osobnost.
Pravá hemisféra je tento přítomný okamžik, právě teď. Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se skrze pohyb našeho těla ( kinesteticky ). Informace vstupují dovnitř v podobě proudů energie současně skrze všechny naše smyslové orgány, a uvnitř „explodují“ v koláž vjemů o tom, jak tento přítomný okamžik vypadá, voní a chutná, jaký je na dotek a jaké má zvuky. Jsme energetické bytosti, neustále propojené s energií, která je všude kolem nás. Skrz vědomí pravé hemisféry. Jsme energetické bytosti i vzájemně propojené vědomím našich pravých hemisfér jako jedna velká rodina.
Levá hemisféra je odlišná. Přemýšlí lineárně a metodicky, zabývá se minulostí a budoucností. Je uzpůsobená k tomu, aby vzala tu koláž vjemů přítomného okamžiku a začala v ní hledat detaily a detaily těch detailů a všechny ty informace pak kategorizuje a organizuje, spojuje je se vším, co jsme se v minulosti naučili a kalkuluje naše budoucí možnosti. Naše levá hemisféra myslí v jazyce. Je to ten všudypřítomný hlásek v hlavě, který nás a náš vnitřní svět propojuje s vnějším světem. Je to ta klakulující inteligence, která nám připomíná, co nemáme zapomenout koupit, že máme dnes vyprat prádlo atd. a říká nám to nejdůležitější: „ JÁ JSEM“. Tím se stáváme oddělenými od okolí. Jsme samostatná, hmotná individua, oddělená od toku energie, který nás obklopuje a jsme odděleni všichni od ostatních. Tuhle část mozku může člověk „ztratit“ např. při mozkové mrtvici.
Najednou mu ruce připadají jako podivné pařáty, tělo jako podivná věc. Vědomí se přesune z běžného způsobu vnímání reality do jakéhosi esoterického prostoru, odkud člověk sám sebe pozoruje. Člověk si také uvědomuje, jak se mu v těle všechno zpomalí, že každý krok jde velmi ztuha a je potřeba ho provést vědomě. Pohyb postrádá svou plynulost. Vědomí je zúžené a soustředí se jenom na vnitřní procesy. Člověk si po čase uvědomí, že už nedokáže určit hranice svého těla. Nedokáže definovat, kde začíná a kde končí. Protože atomy a molekuly např. ruky se začnou mísit s atomy a molekulami zdi, o kterou se ruka opírá. Jediné, co je člověk schopen rozpoznat je energie. Jakoby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk - naprosté ticho. Ale vnímá velkolepost energie všude kolem. Cítí se v jednotě se vší tou energií a je mu krásně.
Když vypne levá hemisféra, zmizí všechny vztahy ve vnějším světě a všechny stresy s nimi spojené. Člověk pocítí klid - zbaví se emocionální zátěže nasbírané za celý život. Ala zbaví se také možnosti ovládat své tělo. Ochrnou mu ruce, nohy, není schopen vnímat písmena či čísla, vidí jen pixely. Není schopen artikulovat a vydává jen nesrozumitelné zvuky. A je možné, že dojde až do chvíle, kdy cítí, jak jeho energie odchází a jeho duch se odevzdává. V tu chvíli pochopí, že není choreografem svého života. Jakoby se rozpíná v té okolní energii a nedokáže si představit, že by se měl vměstnat zpátky do toho mrňavého těla, které mu kdysi patřilo.
Když lékaři člověka po mrtvici zachrání, on si může uvědomovat, že pokud žije, ale pamatuje si na tu Nirvánu, kterou zažil, můžou tento pocit zažít i ostatní lidé, kdykoli chtějí. Že se mohou vědomě rozhodnout a „vstoupit“ do prostoru pravé hemisféry a nají ten mír.
Kdo vlastně jsme? Jsme zosobněná živoucí síla vesmíru. Po své zkušenosti s mozkovou mrtvicí je Dr. Taylor přesvědčená, že čím častěji se rozhodneme zapojovat obvody hlubokého vnitřního klidu v našich pravých hemisférách, tím víc míru budeme vyzařovat ven do světa a tím víc míru bude na naší planetě. A to je myšlenka, kterou má smysl šířit.
Více zde: http://www.laska-vztahy-duse.cz/news/dr-jill-taylor/
Žádné komentáře:
Okomentovat