Eckhart Tolle - Závislost na negativním myšlení

Otázka na ET:
Jak můžeme zlomit závislost na negativním myšlení? Je nějaký způsob, který bychom mohli použít?

 

Překlad a tvorba videa : Roman Kocián

______________________________________________________________________________

ET:
Kdejaké Ego si v negativních myšlenkách libuje, protože ho to posiluje. Často je v tom namočeno také emoční tělo, protože i to se může živit na reakcích jiných lidí vůči vám, přičemž se Ego snaží emoční tělo vyprovokovat. Pokud se potřebuje doplnit, potom se přiživuje na dramatu, anebo, pokud není kolem vás nikdo jiný, přiživuje se na negativních myšlenkách.

Každá negativní myšlenka, která přijde ...
(ET hraje hluboce přemýšlejícího)
 

Můj život je tak, ..., je tak hrozný. Snad nemůže být horší. Anebo: Co to ti lidé říkají? To je strašné... Já ty lidi nesnáším...
Proč se to vždycky, tady to, stane mně? Proč nemohou být u mě, proč nemohou mít oni ty věci v pořádku? To, co mi provedl, to mu neodpustím... Něco vám o tom povím.
Co já jsem provedl, to bylo tak strašné, tak strašné. Bylo to před dvaceti lety a já jsem to udělal. Hrozné věci. Bože.
 

 

Kdo ví, co bude zítra, to nikdo neví. Co mu řeknu? On řekne tohle a já...
Co když ale příjdu o tu práci? Pomiluju se konečně? Je jisté, že cítím... Ale budu venku... Mohl bych do toho už konečně praštit a vzít si hypotéku... Kolik je hodin? Tři ráno? Ach jo. A je tu ještě ta další věc... Myslím, že další už nezvládnu.

OK, na jedné straně na tom tu existuje závislost. Cosi ve vás je, co tento druh přemýšlení nechce opustit. Abyste s tím proto mohli něco udělat... Když se vás nyní zeptám: A co byste s tím mohli udělat?

Předpokladem je alespoň malý stupeň vědomí, jakmile se takové myšlenky vyskytnou. Musí zde být nějaký malý stupeň vědomí, z jehož úrovně jste schopni uvidět, co se odehrává. A všimnout si, že jste zapojeni do proudu negativního myšlení, které se vám ve skutečnosti líbí a nechcete se z něj vymanit. Zvláště v případěd hněvu, který je další formou negativního mentálního emočního stavu, si můžete všimnout, jak lidé, když se snažíte říci rozzlobené osobě: "Dovolil byste mi, abych vám ten vztek pomohl zvládnout?", všimněte si, jaké se vám dostane odpovědi.
 

Jinými slovy, ta osoba se svého vzteku vzdát nechce, libuje si v něm. A proč se ho tak úporně drží? Ego tento vztek miluje, poněvadž v rozzlobeném stavu Ego expanduje. A i nedůležitá osoba v očích světa, která nemá ve světě žádný vliv, může náhle začít křičet: "To tys mi ...!" Náhle Ego vyroste a každý je náhle ... A Ego: "Vidíš? Jsem všehoschopné."
 

Občas zahlédnete někoho na ulici, jak na každého křičí. To je jejich Ego trip, poněvadž nemají nic jiného, ale i to Egu stačí. Nechoďte za tou osobou a neříkejte ji, jak by to bylo skvělé, kdyby zůstali mírumilovní. A že byste ji mohli poradit.
Abych vám mohl říci, co s tím dělat, předpokládá to, že chápete, co se s vámi v té chvíli děje. Během toho času. Je potřeba jisté úrovně vědomí a je pravděpodobné, že tam bude. Pokud takovou otázku položíte, měli byste být přítomní, což značí, že je ve vás dostatek Pozornosti, když to nastane.
 

Ze všeho nejdříve si uvědomte, že jakási vaše část si v tom libuje. Pokud jste vědomí, všimnete si, že je ve mně cosi, co si nepřeje, abych se z toho vymanil. A pokud to trvá dlouhá léta, dokonce i pocit identity, či důležitá část vaší identity, je obsažena v tomto negativním stavu mysli.
 

 

Někteří lidé ho mají na pozadí téměř pořád. Ale nejsou si toho vědomi. Stal se součástí jejich identity. A to jsou lidé, pokud jste velice vnímaví, a ani nemusíte být tak vnímaví, tak pokud potkáte takového člověka, můžete na pozadí cítit, že už je tu něco, co čeká, aby se na to dalo naštvat. Anebo, jak někdo řekl: Zlost, hledající příčinu.
 

Internet je nyní plný podobných lidí, takoví to milují. Internet poskytl Egu nové možnosti expanze. Každý tam může přijít a vyslovit, najít tu příčinu a potom vyjádřit svou zlobu.
 

Identita s tím tedy může být spojována, ale je-li přítomno vědomí, můžete si všimnout, jakmile se to stane, že je z takového negativního stavu zde přítomen jakýsi požitek. A také si můžete uvědomovat, že aktivita mysli, která se ve vás odehrává, je zbytečná a neplní žádný smysluplný účel. No a vy ... (hmmm). Ta myšlenka není tak zajímavá. Jaký je účel takových myšlenek? Změní to svět? Změní ony svět? Nebo cokoliv?  Anebo mě do toho táhnou hlouběji? Existuje v mysli také nevědomá domněnka, že pokud si na něco dostatečně stěžuji, a i když je to pouze v úrovni mentální, či zejména pronášeno nahlas, když si budu dostatečně stěžovat, že se to může nakonec změnit, že to bude nějak fungovat, pokud budu moci dostatečně dobře ukázat, jak jsem nešťastný, tak potom Bůh, anebo Vesmír, anebo někdo jiný s tím něco udělá. Takže spousta dospělých věří, na co už přišlo mnoho dětí, že když jsou opravdu velice nešťastní a začnou křičet, obrátí na sebe pozornost svých rodičů. Protože dříve bylo něco špatně a nikdo jim pozornost nevěnoval, ale když začnou ..., přiběhnou matka s otcem a zjišťují, co se stalo. "Já chci tohle!" "Ne, to nemůžeš mít." "Ale já to chci!" "Ne!" "Tak dobře, tady to máš."
 

A s tímto se v jejich myslích usídlí velice důležitá zkušenost, která říká, že neštěstí/zármutek fungují. A pokud je v dětství mnohokrát opakováno, jako dospělý máte v mysli pořád jakousi nevědomou domněnku, a tak opakovaně vstupujete do stavu neštěstí v nevědomé víře, že se věci změní, pokud budu opravdu nešťastný.

 

 

To může fungovat, když jste malým dítětem, protože rodiče nesnesou váš ustavičný nářek, a tak vám dají to, co chcete. Někteří dospělí nikdy nepřijdou na to, že takový stav zármutku nebude fungovat, když už jsou dospělí.  A tak opakovaně provozují to, co se naučili, když byli malým dítětem po zbytek svého života. Nikdy si nevšimnou, že to nefunguje!
 

Takže poznání, že takový negativní stav myšlení a nevědomý stav ve skutečnosti nic nedokážou se změnou čehokoli, a pokud ano, ještě to zhorší. Proto, pokud je přítomno dostatečné uvědomění a vy to náhle prohlédnete, můžete se sami sebe perspektivou hlubšího Uvědomění zeptat: "Opravdu chci v takových myšlenkách pokračovat? Je to nápomocné? Opravdu to chci? Co to způsobuje? Jak bych tuto situaci zažíval, kdyby tu nebyly?"
 

S příchodem Vědomí přichází také volba a přijde chvíle, kdy budete možná schopni povznést se, zůstat přítomni, a negativní emoční proud myšlenek zeslábne, avšak nebude pryč úplně, protože se ho tak snadno nezbavíte. O několik okamžiků později přichází do vaší hlavy další myšlenka a okamžitě rozjíždí další vlak negativního myšlení.

 

 

Lze pociťovat jeho sílu, která může být veliká, obzvláště, když jezdil po celý váš život. Cítíte tah negativního myšlení: Pojď touto cestou. Je to tak důvěrné, tam patříš. To jsi ty.   A proto si to potřebujete Uvědomit. Nemůžete tedy s negativními stavy bojovat, poněvadž to je další negativní stav. Ale můžete si ho být vědomi a nahlédnout jeho marnost a také spatřit, jak moc jste na něm závislí. Jakmile to uvidíte, už na něm však nebudete úplně závislí. Úplně závislí jste v případě, že to nevidíte. Jakmile to spatříte, jste Vědomím. Není-li zde žádné, jste tím Egem, které je závislé na ne-štěstí.
 

Proto je důležité, jak jsem zmínil malé děti, pokud máte malé dítě, věnovat mu svou pozornost, nečekat až začne ječet, či se dostane do jiného záchvatu vzteku a teprve potom věnovat dítěti svou pozornost, avšak věnovat mu ji v normálním čase. A pokud přijde ječení, nevěnovat mu zvýšenou pozornost. A zvláště nedávejte dítěti něco teprve poté, co jste mu řekli, že to dostat nemůže. A pokud křičí dostatečně a nakonec podlehnete, není to dobrá lekce výchovy. Buď mu to dáte hned, anebo vůbec. A pokud si myslíte, že je to pro dítě špatné, je lepší mu to nedat. Rodiče mu to ovšem dají, protože chtějí, aby dítě přestalo plakat. Takže rezignují. Ach zlato, to byla ale špatná lekce.
  

Překlad: Roman Kocián