Eckhart Tolle - Prchavost projevené reality

                               Prchavost projevené reality

_____________________________________________________

 Úrývek:

" Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem, které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení fyzickým tělem je rovněž jeho součástí."

ET

____________________________________________________________________

 Překlad a tvorba videa: Roman Kocián

 ------------------------------------
 Možná už máte zabaleno, ale jste pořád tady a až budete sedět v autě, jedoucí domů či na letiště, budete pořád Tady. Vždycky tu bude Tady a Teď. Scenérie se okolo vás samozřejmě mění. To Teď je vždycky tady, to Teď je vy. Ten tichý bod na pozadí. A potom je tu periférie, okolí, což je celý svět okolo vás.

 

  Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem, které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení fyzickým tělem je rovněž jeho součástí.

  Ať už chcete nebo ne, bude to součástí toho tance, který pokračuje, ale už se v tom neztratí. Ve světě projeveném. Nedomnívaje se, že na čemkoli v tomto projeveném světě okolo vás záleží - záleží absolutně. Záleží na tom jen relativně. A pokud jde o jakoukoli formu, která je ve vašem poli vnímání, o situaci, okolnost, místo, osobu, ať už se jedná o jakoukoli formu, bude toto slavné starověké tvrzení vždy pravdivé: Všechno pomine.

 

  Prchavost, toť povaha projevené reality, všechno je prchavé. I když jste měli dlouhý život a dosáhli věku 95 let a pak se ohlédnete zpátky: Z jistého pohledu ano, byl to dlouhý čas, stala se spousta věcí a přesto - všechno taky tak uteklo. I můžete se ptát: byl to všechno jen sen, všechny ty věci, co jsou dávno pryč? Všichni ti lidé, které jsem znal, všechny ty zážitky?

 

 

Je to skoro jako sen, protože je to tak prchavé. Každá zkušenost je tak prchavá. A hned je pryč. Jak se vrátíte domů, probudíte se první ráno, poté, co jste se odtud vrátili domů. Vaše staré známé prostředí a pak si vzpomenete, že jste byli na tomto meditačním sezení, nebo jakkoli tomu chceme říkat.

   Nezdálo se mi to všechno? Už je to pryč. I přesto, že jste se na to nějakou dobu těšili. Přicházelo to k vám jako událost. A ta náhle přišla a odchází...

 

 A takové jsou všechny události. Takže toto naše shromáždění má na tomto místě vnější formu, všichni ti lidé, pronesená slova. Pokud budete lpět na vnější formě našeho shromáždění, můžete se cítit trošku smutně, že se chýlí ke konci. Nebo možná za pár dní nebo týdnů si možná vzpomenete a řeknete si: "Ach, tehdy jsem byl tak uklidněný, tak klidný. Bylo to tak fajn a teď je to pryč."

 To však jde zapomenutí podstaty našeho setkání. Podstata našeho setkání netkví ve formě, na konkrétním místě, které je krásné, ale nemůžete zůstat navždy na jednom místě. Dalo by se to, ale ani tak byste s tím nebyli spokojeni. Tyto struktury, slova, přecházení z jedné budovy do druhé, jídla, setkávání s lidmi, vše moc pěkné, ale ta podstata není nic z toho, podstata vás přivádí spontánně na hlubší místo, než je forma, kterou váš život na sebe bere navenek. Podstatou našeho setkání je Teď. Přítomný okamžik.

 

Anna Hogenová - "Nejsme autentičtí, člověk již nepotkává tišinu duše." Jistota sebe uvlastnění, je setkání s Bytím (Bytí je pozadím všeho, plnou prázdnotou)

 

Anna Hogenová je česká filosofka, fenomenoložka. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele patřil i Zdeněk Svěrák, poté FTVS UK a FF UK. Přednáší na Pedagogické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Oddělení filosofie a etiky, a na Husitské teologické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Katedry filozofie

 

 

Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost, deprese, a vyhoření. Musíme žít z vlastního pramene, život je hledání sebe sama. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí, dnes nechceme znát sami sebe, je to pomalé, zatímco svět letí v úprku, říká filozofka Anna Hogenová. Dodává, že jsme roztříštění, zoufale se hledáme, musíte si najít vlastní cestu, ne kopírovat ostatní, jak je nám ze všech stran podsouváno. Když je člověk sám, vyčistí se prý od balastu dnešní agresivní doby. 

 

 

https://video.aktualne.cz/dvtv/porad-si-na-neco-hrajeme-hledani-sebe-sama-je-prace-na-cely/r~69b27410051011e9b474ac1f6b220ee8/

____________________________________________________________________

 

Další rozhovor převzat z muj Rozhlas - poslouchám co chci

odkazy níže: 

 

 Žijeme v době, která je nesmírně rychlá. Mluvíme o době instantní, kde všechno musí být velmi rychle uděláno, rychle prožito, rychle zhodnoceno a odžito. Všechno musí být užitečné. A to je past, ve které se současný člověk nalézá, aniž o tom většinou ví,“ říká přední česká filozofka a fenomenoložka Anna Hogenová. „Filozofie pomáhá člověku pochopit to, co není vidět očima, ale k čemu se musí každý dobrat v napětí bytostného tázání.“

 

 

Problémem dnešní doby je podle Hogenové fakt, že člověk nepotkává tišinu duše. „Všude je hluk, všude jsou před námi cíle, které měly být už včera vykonány. Mládí vám proteče tak strašně rychle mezi prsty, že vám z toho zbyde kolem padesáti let dost velký smutek. A tak je třeba o tom vědět.“

 

Typickým znakem postmoderní doby je růst a takzvané přemocňování dosavadních stupňů vývoje. „Vůli k moci předpověděl už Friedrich Nietzsche. Moc je silou. A síla se ukazuje jen v případě, kdy roste. To znamená, že aby člověk byl a jeho existence byla uznána, tak musí být stále silnější a silnější. Nemůže si dovolit se zastavit. Člověku nestačí být dobrý. Zítra musí být lepší. Ne, že si to přeje, ale je to podmínka jeho existence. Je v tom bohužel trochu děsu, který si ale zaplať pánbůh skoro nikdo neuvědomuje.“

 

Eckhart Tolle - Tady a Teď - Vstupní bod k realizaci "Já jsem"

                  Tady a Teď - Vstupní bod k realizaci "Já jsem"

 

  Překlad a sestavení videa : Roman Kocián

                                           ---------------------------------------------------------------------   

 

 Pro úspěšnou meditaci může být myšlenka na to, že medituji, docela na překážku. Možná by to mohly být první věci, kterých bychom se mohli dnes večer zbavit: předsudky a očekávání, které přicházejí s tímto termínem. Tak proč jsme to nazvali Řízená meditace? No, museli jsme si něco vymyslet, abychom vás sem dostali.

 Meditace je obvykle něco, co děláte mezi mnoha dalšími věcmi. Dělání zahrnuje všechny druhy věcí. Zahrnuje čas, dokonce budoucnost do jisté míry. A přesto je pravá meditace, pokud ji tak opravdu chcete nazývat, nejlépe by ji bylo nenazývat nijak, nemá s děláním nic společného. Není to činnost. Je to poznání, že jste Bytí, které je základem všeho dění.

 

 Je primární všemu dění. Myšlenky, emoce, i těm. To prosté poznání, ne poznání toho, kdo jste, protože na to může být tolik náhledů. Nikoli poznání jak zapadnout do celosti Vesmíru, jak tato zdánlivě malá živá prchavá existence zapadá někam do celku, ne poznání, jak já zapadám do celku. Je nemožné to pojmout.

 Jde o sladění s celkem, bez nutnosti mentálně rozumět čemukoli. O realizaci, prostou realizaci toho, že jste, která je vyjádřena vznešenými slovy "Já jsem". A pokud jste ve škole chyběli na základy mluvnice, možná si neuvědomujete, že "Já jsem" je první osobou jednotného čísla slovesa "Být". Domníváte se, že to jsou dvě úplně jiná slova.