Spontánní život A.W.
_________________
Překlad a sestavaní videa: Roman Kocián
______________________________________________________________
"Jde o to, že jsme byli naučeni používat svou mysl určitým způsobem.
Způsobem, který ignoruje, či stírá skutečnost, že každý z nás je
otvorem, skrze který se celý Vesmír dívá ven. Jako byste měli nějaké
světlo, celé obklopené černou koulí a v této kouli byly velice malé
dírky a každá z těch dírek byla zároveň maličkou škvírkou, ze které
světlo tryská ven. Takovým způsobem je potom každý z nás ve skutečnosti
dírkou po špendlíku, skrze kterou prozařuje Světlo Podstaty, to jest
samotná existence."

________________________________________________________________________________
Alan Watts
____________________
Život je spontánní. Děje se - slovy taoistů - zìrán (自然), což znamená „samo o sobě“ - to je čínský výraz pro přírodu. To, co se děje samo o sobě. Co není popoháněno, ale jen se prostě objeví, rozumíte?
Tak, jako nikdy nezapomenu na velkého zenového mistra, kterého jsem jednou potkal v New Yorku. Jednou večer přednášel a byl oblečen do svého zlatého slavnostního roucha, seděl před oltářem, nebo před nějakým druhem takové věci, ale měl před sebou také stolek se slavnostními svíčkami a sútru, kterou přednášel. No a pronesl: "Základním prrincipem buddhismu je: žádný účel. Bezúčelnost. Když si uprrdnete, neřeknete: „V devět hodin si uprrdnu.“ Stane se to samo o sobě." Hmmm? Všichni ti jeho zbožní západní stoupenci si vkládali do úst kapesníky a snažili se nesmát.
No ale to je význam "čehosi, co se děje samo o sobě", jako je uprdnutí nebo dostat škytavku. Anebo jako když jste se narodili. Stane se to jako žbluňknutí, nebo tak. A takovému procesu nemůžete nakázat: "Mělo by se to stát. Musíš se stát." Poněvadž to svazuje stejným způsobem, jako když máte malé dítě a sejdou se všichni příbuzní na oslavu, vy to dítě posadíte doprostřed celé společnosti a řeknete: "No, zlato, a teď si hraj!" To dítě stoprocentně obtěžuje. Takhle si hrát. Před podobným problémem také stojí každý umělec. Poněvadž umělec je člověk, který se živí hraním. Ať už tančí, maluje, či hraje hudbu, nebo cokoli. A tento probém musí překonat. Musí vědět, jak hrát na veřejnosti v daný čas na daném místě. A to není tak jednoduchá věc se to naučit. Když se ten trik ale naučíte, můžete to udělat - hrát na požádání. To je ta nejtěžší lekce života: dosíci toho, co můj japonský přítel umělec Saburo Hasegawa nazývá kontrolovaná náhoda.
Jde o to, že jsme byli naučeni používat svou mysl určitým způsobem. Způsobem, který ignoruje, či stírá skutečnost, že každý z nás je otvorem, skrze který se celý Vesmír dívá ven. Jako byste měli nějaké světlo, celé obklopené černou koulí a v této kouli byly velice malé dírky a každá z těch dírek byla zároveň maličkou škvírkou, ze které světlo tryská ven. Takovým způsobem je potom každý z nás ve skutečnosti dírkou po špendlíku, skrze kterou prozařuje Světlo Podstaty, to jest samotná existence. Pouze ta hra, kterou hraje(me), je o tom to nevědět. Být jen tou malou dírkou, kterou nazýváme "já", mé ego, můj specifický Josef Novák. Nebo kdokoli.