Eckhart Tolle - Déšť přítomné reality

                   Eckhart Tolle - Déšť přítomné reality

 

 

Překlad: RomanKocián

To je vznik lidského Ega. Když se rozdělíte na dva, jsem tady já-uvnitř a další já. Dualita je vytvořena myšlenkovým obrazem sebe sama, se kterým si vytvoříte vztah. A tak si pěstujete vztah sama se sebou, což je velice zvláštní, protože vy nejste dva. A proto milujete svého psa, poněvadž ten to nedělá. Pes nemá vztah sám se sebou, stejně tak ani kočka. Je to zajímavé. Pes se nemiluje ani nenávidí. Zkrátka jen je. A co ten můj život? Nebo moje sebevědomí, musím s tím něco udělat. Nejsem spokojený s tím, jak vypadám. Žádný pes to neříká. Pes samozřejmě žije s ne-myšlením, to je důvod, proč má pes poměrně bezproblémový život, zatímco vy, abyste se osvobodili, se potřebujete nad své myšlení povznést. Když zůstanete v přítomném okamžiku, jste sami sebou, žádný vztah se sebou již není potřebný. Přestanete se protivit sami sobě, přestanete se milovat. Jste Vědomí, ve kterém není "já" od něj odděleno. Pořád tu bude aktivita mysli, samozřejmě, mysl potřebujete. Z této mentální aktivity už ale svůj pocit sama sebe neodvozujete.

 

Takže v něm žádné "já" nezůstává.  Myšlení se už neděje s pocitem sebe sama, je to jen myšlení. A to také odstraňuje spoustu dysfunkčního myšlení, a potom je myšlení v pořádku. Docela úžasná schopnost. I stane se z vás lepší přemýšlející.
Pokud se naučíte, jak zastavit myšlení, budete myslet mnohem bystřeji, než dříve, kdy jste byli myšlením ovládáni. Mnohem efektivněji, jasněji, navíc lze myšlení použít jako nástroj pro vytváření věcí. Píšou se o tom knihy, není to žádné tajemství. 

 
To by se mohlo stát součástí lidského života, což není. Duchovní život se projevuje jako sekundární věc, je to bonus.

 

Je to osud lidstva jako celku. Žít nakonec v jiném stavu vědomí, ve kterém všechny ty věci, které děláme dnes, už více nebudou nutné. Svou vnější realitu můžete ovlivnit prostřednictvím svého vnitřního stavu vědomí. Vtip je v tom, že s vámi už nedlí ona potřeba, aby vás vnější realita uspokojovala, protože jde o egoickou nutnost. A tak poté je to, co ve své vnější realitě tvoříte, jiné než to, co tvoří ti, kteří vnější realitu potřebují pro sebeuspokojení, pro jakýsi pocit štěstí nebo naplnění: "Tohle potřebuji".

 

Peyo - kůň, který má neuvěřitelnou schopnost jednat s lidmi, zvláště s nemocnými

Peyo: Zázračný kůň, který chodí do nemocnice jako terapeut pro pacienty

 

Peyo je 14tiletý hřebec, který si normálně žije jako kterýkoliv jiný kůň, rád běhá a hraje si. Ale jedna věc ho odlišuje od většiny jiných koní: Má neuvěřitelnou schopnost jednat s lidmi, zvláště s nemocnými. Dvakrát za měsíc navštěvuje nemocnice a domovy. Tam pomáhá povzbuzovat a vyvolat úsměv u těch, kteří to nejvíce potřebují. Peyo je na louce plný temperamentu, ale u nemocných je klidný jako buddhistický mnich. Nikdo Peya nenutí někam chodit, on se sám rozhodne, do kterého pokoje půjde a vypadá to jakoby měl šestý smysl pro to, kde je nejvíce třeba.

 

 

Tento muž umírá, zbývá mu už málo času a nechce se mu komunikovat. Ale když Peyo přišel, okamžitě bylo mezi nimi propojení. Doktoři užasli, když viděli, jak se pacient rozzářil, ale pro všechno nemusí být vysvětlení. Personál v domově u Care říká, že Peyo má na klienty extrémně konstruktivní vliv. Peyův chovatel Hassen je vždy s ním, když prochází zařízením a zlepšuje všem náladu a celkový stav. Vzdejme čest tomuto úžasnému koni.

Častěji slyšíme o léčivých psech a kočkách, občas nemocnice navštěvují i poníci. Ale v Dijonu ve Francii smí provádět terapii i takto veliký kůň, který navštěvuje hned několik různých nemocnic a domů pro seniory. Někomu by to možná připadalo nehygienické, ale Peyo dodržuje hygienické předpisy. Přicházo se zapletneou hřívou i ocasem, kompletně potřený dezinfekcí a má pokrývku.

 

 

 

Jak již bylo řečneo, Peyo si sám vybírá, kam půjde. Má zvláštní dar intuitivně poznat kam patří a vybírá si pacienty, kteří jsou na tom ze všech nejhůře, většinou umírají a někdy už i odmítají komunikovat. Po setkání s Peyem se jejich duševní stav rapidně zlepšuje a Peyo je dokáže přímět i k opětovnému kontaktu s okolím.

Peyo vůbec nemá problém s neznámým prostředím a nebojí se dokonce ani výtahu. Na nemocničních chodbách se chová, jakoby byl doma. Jeho majitel Hassen Bouchakour ho všude doprovází a má s koněm také velmi silné pouto. Jsou si velice blízcí a velmi si navzájem rozumí.

 

Eckhart Tolle - Životní situace

 ET:

"Ve stavu hlubokého Já vůbec žádný problém neexistuje. Problém nastává, když je hluboké Já zakryto zbytečným balastem mysli. Kdykoli vstoupíte do přítomného okamžiku, a to měli byste dělat pravidelně, nebude vaše vědomí načisto pohlceno vaší problematickou životní situací."

 

Eckhart Tolle - Životní situace

----------------------------------

Překlad a tvorba videa: Roman Kocián 

Všechno je to záležitost mysli. Kdykoliv přemýšlíte nad svým životem, jde o jistý příběh ve vaší mysli, ve vaší hlavě: Můj život je vždycky problematický. Neexistuje osoba, včetně mne, která by se nepotýkala s jistými výzvami a nemá problémy. Ty nikdy nevymizí, jejich životní situace bude vždycky problematická, pro někoho jen trochu problematická, pro jiného extrémně problematická a těžká. Vnímána jako břemeno. "Můj život je pro mne tak obtížný." A to natolik, že chtějí svůj život ukončit, protože ho vnímají jako nesnesitelnou přítěž. Takový život je však životem, který je složen z myšlenkových útvarů, myšlenek v hlavě, včetně myšlenek na budoucnost a na minulost. Existuje minulost?

 

 

Ano i ne, ale kde je? Pokud si ji pamatujete, pak je to minulost, pokud nikoliv, minulost tu nebude. Co je to paměť? Je to myšlenková forma. Takže to jsou myšlenkové formy.  Jsou v pořádku, bez nich to nejde. Nemůžete říci, že nebudu nikdy přemýšlet o minulosti či myslet na budoucnost. Tady bychom se nikdy nesetkali. Kdybyste byli tak přítomní, že byste opustili veškeré myšlenky na budoucnost a řekli, že se jednou jednoho dne všichni najednou náhodu setkáme u Eckharta. Dejme tomu milion let, a třeba se to stane? Takže použít čas k tomu, abychom se tady setkali, bylo užitečné. Je ale nutné nechat se takovými myšlenkami stravovat? Musíme v nich hledat svou identitu? Anebo je to úplně matoucí, naprosto zavádějící, pokud svou identitu hledáte zpátky v minulosti, anebo naopak ji očekáváte v budoucnosti? Nazvěme to všechno vaší životní situací. Vaše životní situace sestává z času a myšlení. Samozřejmě, že nějakou životní situaci máte. A já ji odlišuji od vašeho života. Váš život je vitálnější, přímější, bezprostřednější a nekonečněkrát reálnější, než vaše životní situace. Váš život je Teď. Miliony lidí se cítí být svou životní situací stravováno a tak o těch věcech neustále, bez přestání přemýšlejí. Vyžadují jejich pozornost, jednu myšlenku za druhou.

 

 

Což jim brání v tom, aby byli v přítomném okamžiku, v tom jediném "prostoru", který kdy existoval. Je jenom přítomný okamžik. Vaše životní situace ho však zastírá a přitom tento přítomný okamžik je jediným portálem, kterým lze z této pasti vyklouznout.  Radím každému, kdo se cítí být zatížen životními problémy, a kdo by nebyl. Jsou všechny vaše vztahy v pořádku? Nemáte v práci žádné problémy, jaká je vaše bytová situace, vaše finanční situace, jste zdraví? Je to všechno naprosto úžasné a dokonalé? No však počkejte chvilku. Ale většina z vás asi řekne: "Ne, všechno není v pořádku tam a ještě tam." A to jsou ty výzvy, což je v pořádku. Potřebujete je, protože bez nich byste spali. Všechno je tak skvělé. Nemusíte se nic bát.

 

 

Všechno si můžu koupit. Můžu si dělat co chci. Jít, kam chci. Takto se budí Ego. A z vás se stává ten nejnepříjemnější člověk, jakého jste kdy viděli, ale nevíte o tom. Zrovna nedávno jsem si četl o klukovi, dědici jistého bohatého hotelového řetězce, pomiňme jeho jméno, byl zatčen jednou, třikrát, čtyřikrát, tentokrát řídil opilý a na okrsku řekl: "Víte, kdo já jsem? Měli byste si na mě dát pozor." To je obrovské Ego, které tvoří spoustu utrpení pro každého, kdo s ním přichází do styku, ale hlavně pro něj samého. Znamená to, že se nemůže duchovně probudit? Ne, může se časem upamatovat. Ta věc, která dělá zřejmě jeho život tak povrchní, může způsobovat, že jeho život je tak snadný, až se každá běžná věc stává jeho největší výzvou. Takže to není nikdy snadné, ani když vám do klína spadnou všechny výhody, všechny ty věci. Nikdy se nebudete muset snažit, stanete se rozmazleným frackem a myslíte si: No, není to skvělé? Po výzvách je veta a proto se vaší největší výzvou stává jejich absence. Takže výzvám nelze uniknout, a to je dobře.